Výběr z Autoreferátu dizertační práce

Univerzita Karlova v Praze

Farmaceutická fakulta v Hradci Králové

EKONOMIE VE ZDRAVOTNICTVÍ

a

METODY EKONOMICKÉ ANALÝZY

ZDRAVOTNÍ PÉČE

Výběr z autoreferátu disertační práce z roku 2005

OBSAH

OBSAH...................................................................................................................................... 2

ÚVOD A CÍL............................................................................................................................. 4

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................... 6

PRAKTICKÁ ČÁST.................................................................................................................. 9

ŘEŠENÍ ANALÝZY MINIMÁLNÍCH NÁKLADŮ (zkrácená verze)................................... 9

ŘEŠENÍ ANALÝZY NÁKLADOVÉ EFEKTIVITY I. (zkrácená verze)............................. 12

ŘEŠENÍ ANALÝZY NÁKLADOVÉ EFEKTIVITY II. (zkrácená verze)........................... 14 

ZÁVĚR..................................................................................................................................... 16

LITERATURA......................................................................................................................... 21

Úvod a cíl

Soudí se, že zdravotnictví je schopno spotřebovat libovolný objem finančních prostředků a má velmi extenzivní tendenci rozšiřovat své finanční potřeby. To je pochopitelné, vzhledem k faktorům, které zapříčiňují vzestup nákladů na zdravotní péči.

Příčinou je rozvoj lékařské technologie, rozvoj medicínského výzkumu, demografické změny, chronifikace chorob, rozvoj farmaceutického průmyslu, zavedení celonárodního pojištění, soustředění péče do nemocnic, medicinalizace života, zvýšená nabídka zdravotnických služeb, nevhodná alokace zdrojů, stále se rozšiřující procento “kryté“ populace (veřejnými i soukromými prostředky), zvýšení počtu léčiv, která se začala požívat jako prevence onemocnění¹⁾, nákladné technologie, změna spektra nemocí.²⁾

Vedle těchto příčin, vyvolávajících vzestup nákladů na zdravotní péči, vzrůstá přesvědčení, že ve zdravotnictví dochází ke značnému plýtvání prostředků, a to především: poskytováním potřebných služeb neefektivním způsobem, poskytováním nadbytečných nebo zcela zbytečných služeb, zneužíváním služeb, podvody.³⁾ Jsou uváděny studie, které publikují, že ve zdravotnictví se provádí nebo alespoň vykazuje až 30 % zbytných, zbytečných nebo i škodlivých výkonů, které jsou zbytečným výdajem zdravotnictví.

Náklady na škodlivé výkony vyčíslil Bootman⁴⁾, který uvedl, že v 1995 byly v USA roční náklady způsobené nemocností a úmrtností ve spojitosti s léčivy 76,6 mld USD. Vysoké jsou také náklady spojené s nevhodným používáním léčiv, které mohou převýšit náklady vynakládané na farmakoterapii. Jak odhadl Sullivan a kol.⁵⁾, přímé náklady, spojené s hospitalizacemi v důsledku nedodržování léčebného režimu, dosahují 8,5 mld USD. Autoři odhadují, že dalších 17 až 24 mld USD může jít na vrub nepřímých nákladů. ⁵⁾

Tyto příčiny, které požadují zvýšený přísun finančních prostředků do zdravotnictví, ostře naráží na možnosti státu, které jsou v prvé řadě dány jeho ekonomickou a politickou úrovní.

Vlivem těchto skutečností jsou demokratické vlády postaveny před úkol skloubit množství požadavků a nároků na poli zdravotnictví s finančními možnostmi své země a svých zdravotních systémů.

Tento vývoj, hledající efektivní zdravotnictví, podnítil vznik a vývoj nového oboru - farmakoekonomie. Tento obor si klade za cíl pomocí farmakoekonomických analýz vzájemně porovnávat efektivitu různých léčiv a léčebných zákroků, a hledat kritéria a postupy pro ekonomické hodnocení zdravotní péče.⁶⁾

Cílem disertační práce bylo udělat pohled na zdravotnictví z ekonomického hlediska a vytvořit vodítko pro vypracovávání jednotlivých ekonomických analýz zdravotní péče. Disertační práce na jednom místě shrnuje ekonomickou podstatu zdravotnictví a jeho současné trendy v průmyslově vyspělých zemích, charakterizuje důležité aspekty farmakoekonomických metod, stručně popisuje jejich základní prvky a ukazuje, co je pro každou z nich charakteristické, důležité,

 a jaké jsou možnosti jejího uplatnění. V praktické části disertační práce ukazuje na uvedených příkladech způsob vypracovávání dvou druhů farmakoekonomických analýz.

Text autoreferátu disertační práce se v teoretické části zabývá charakteristikami ekonomie zdravotnictví a farmakoekonomických analýz. Ve druhé, praktické části, jsou uvedeny zkrácené verze řešení příkladů farmakoekonomických analýz. Součástí analýzy minimálních nákladů je dotazníkové šetření, které ji doplňuje.

Teoretická část

Zdravotnictví je odvětví, jehož cílem je zlepšit kvalitu života, a tím i zdraví lidí nabídkou racionálních systémů v poskytování zdravotní péče, zabezpečením rovného přístupu ke zdravotní péči a snižováním nákladů. ⁷⁾

Tento záměr v sobě ukrývá zásadní problém. Na jedné straně stojí zboží velice specifického charakteru, zdravotní služby. Na druhé straně je trh, jako místo směny. Již minulé století ukázalo skutečnost, že sám trh nedokáže zabezpečit produkci zdravotnických služeb v požadovaném množství a v požadované kvalitě. Dochází k tržnímu selhávání, které, spolu s nerovností příjmů obyvatel, vyžaduje zásahy státu. ^8,9)

Důsledkem poznání nutnosti státních zásahů na zdravotnickém trhu vzrůstá ve vyspělých zemích zájem o ekonomii zdravotnictví. Pozornost se soustřeďuje a hledají se odpovědi na otázky týkající se růstu nákladů, hledání efektivity zdravotního trhu a možnosti ideální alokace omezených finančních zdrojů. Při nacházení odpovědí pomáhají ekonomické analýzy, jejichž cílem je porovnat nabízené varianty léčebných zákroků či programů a tak umožnit výběr nejefektivnějšího postupu.

Nejčastěji se používají čtyři ekonomické analýzy, které v sobě snoubí zdravotně-ekonomické hledisko. Hovoříme o farmakoekonomických analýzách, které jsou charakterizovány: ^6,8-10)

Analýza minimalizace nákladů, resp. minimálních nákladů

(cost-minimization analysis, CMA)

Jde o nejjednodušší farmakoekonomickou metodu, protože srovnává alternativní programy, které mají shodný efekt. Analyzují se pouze vstupní náklady relevantní pro zvolený úhel pohledu, a jako nejefektivnější je označen ten program, který dosahuje definovaný cíl při nejmenších nákladech.

Příklad použití této analýzy je uveden v následujícím textu.

Analýza účinnosti nákladů, resp. nákladové efektivity

(cost-effectiveness analysis, CEA)

Jde o metodu, která je založena na porovnání klinických výsledků a celkových nákladů potřebných k dosažení těchto výsledků u srovnatelných léčebných postupů pro zvolený úhel pohledu. Analýza poskytuje informaci, která z nabízených variant je v různých podmínkách tou nejefektivnější a pomáhá při rozhodnutí, která možnost léčebného zákroku nejlépe vyhovuje potřebám zadavatele analýzy.

Výsledky bývají zpravidla zpracovávány v přehledné formě poměru nákladů a efektivity (C/ E), který ukazuje náklady potřebné k dosažení sledovaného efektu u zaměnitelných lékařských zákroků a u různých skupin pacientů. (např. cena za snížení cholesterolu o jednotku, cena za snížený počet migrenózních záchvatů)

Ve jmenovateli poměru C/E jsou zachyceny změny zdravotního stavu, které jsou spojeny se sledovaným zákrokem ve srovnání s dalšími variantami léčebných postupů. Může tady být vyjádřen vliv léčebného zákroku na délku života a morbiditu.

Jako efekt se sleduje např. pokles počtu epileptických záchvatů, snížení počtu emezí po chemoterapii, eradikace baktérií, snížení krevního tlaku apod.

V čitateli je zachycen rozdíl celkových finančních nákladů sledovaného zákroku a jeho variantních postupů. Jsou tady vyjádřeny všechny druhy nákladů spojené s lékařskou intervencí, které jsou relevantní pro zvolený úhel pohledu.

Kvalita a validita CEA do značné míry závisí na pečlivě zvoleném úhlu pohledu, stanovení a ocenění všech relevantních údajů, na kvalitě použitých údajů, které charakterizují efektivitu zákroku a průběh choroby bez něj. Je potřebné se uvědomit, že léčivo, které je nákladově efektivní pro jednu skupinu pacientů nebo pro pacienty s jedním druhem onemocnění, může být neefektivní pro jinou skupinu pacientů.

Dva příklady použití této analýzy jsou uvedeny v následujícím textu.

Analýza nákladů a užitečnosti

(cost-utility analysis, CUA)

Jde o metodu, která je ve své podstatě velmi podobná předcházející metodě. Rozdíl je v ukazateli, kterým se měří výsledky, a který je založen na předpokladu, že samotní pacienti se rozhodují, co pro ně znamená „kvalitní život“. Tímto ukazatelem je tzv. kvalita přidaná rokům života (quality-adjusted life-years, QALY)

Při zjišťování QALY se postupuje buď metodou měření preferencí, kdy pacienti uvádějí své preference v dotaznících zdravotního stavu na stupnicích od nuly (smrt) do jedné (zdraví), nebo si pacienti vybírají z nabízených možností zdravotního stavu ve vypracovaných systémech klasifikace zdraví.

Ukazatel QALY v sobě kumuluje dva aspekty- délku života, která se získá zásluhou léčby, a zlepšení kvality života. Umožňuje také porovnávat efektivitu programů, které jsou realizovány v různých podmínkách. ^6,8,10) Cílem je určit, který způsob léčby přinese jeden rok života nejvyšší možné kvality za nejnižší možnou cenu. ⁷⁾

Tato metoda je výhodná např. při posuzování léčebných postupů, které dosahují prodloužení lidského života pouze za cenu vedlejších účinků, např. chemoterapie u některých typů rakoviny nebo při porovnávání nákladů za QALY pro různé programy.

Analýza nákladů a výnosů, resp. nákladů a užitku, nákladů a prospěchu

(cost-benefit analysis, CBA)

Jde o metodu, která, stejně jako dvě předcházející, porovnává náklady (vstupy) a výstupy.

Hlavním znakem, ale i předpokladem pro použití této metody je ocenění nákladů a výsledků jednotlivých léčebných alternativ v peněžních jednotkách, což analytikům umožňuje následné přímé srovnání nákladů a výsledků.¹¹⁾

Základní podmínkou pro aplikaci CBA je tedy peněžní ocenění nejen hmotných, ale i nehmotných nákladů a výnosů. ¹²⁾ Problémem analýzy se přitom stává kvantifikace užitku v peněžních jednotkách, která bývá nepřesná, a navíc s sebou nese etické problémy. (např. cenové vyčíslení života)

Tato analýza je používána vládou, ministerstvem zdravotnictví a plátci zdravotní péče, a je primárně určená jako pracovní nástroj pro hodnocení zdravotních programů a pro pomoc při alokaci finančních zdrojů k dosažení optimální zdravotní péče ve společnosti.¹¹⁾

Praktická část

V této části jsou ukázky zkrácených verzí příkladů řešení farmakoekonomických analýz a zkrácená verze dotazníkového šetření, které doplňuje analýzu minimálních nákladů a je její součástí. Každá farmakoekonomická analýza i dotazníkové šetření obsahuje kapitoly cíl, metodická část, výsledky, tabulka a závěr. Uvedené vybrané tabulky obsahují hodnoty, jejichž zjištění bylo cílem prováděných farmakoekonomických analýz a dotazníkového šetření.

Řešení analýzy minimálních nákladů – Cenový vývoj perorálních antikoncepčních přípravků registrovaných v České republice od 1.1.2001 do 1.1.2005.

Cílem této analýzy minimálních nákladů bylo porovnat cenový vývoj perorálních antikoncepčních přípravků, které byly registrovány na území České republiky od 1. ledna 2001 do 1. ledna 2005

Jako doplněk provedené analýzy minimálních nákladů bylo uskutečněno dotazníkové šetření.

Cílem dotazníkového šetření bylo ověřit důležitost různých hledisek, která ovlivňují uživatelky při výběru perorálního antikoncepčního přípravku.

Metodická část: 

Pomocí analýzy minimálních nákladů, vypracované z pohledu ekonoma, byla z údajů v číselnících Všeobecné zdravotní pojišťovny vypočítána průměrná cena za jednu tabletu u všech perorálních antikoncepčních přípravků, které byly v portfóliu českých léčiv ve sledovaných obdobích. Zjištěné výsledky byly zpracovány, zapsány do tabulek, statisticky vyhodnoceny a byl porovnán cenový vývoj přípravků.

Doplňující dotazníková studie byla provedena ve dvou lékárnách města Brna a v jedné lékárně na vesnici Mokrá. Cílovou skupinu tvořily ženy, které si přišly během dvou týdnů vyzvednou svoji antikoncepci. Ženám byl předložen dotazník a byly lékárníkem požádány o jeho anonymní vyplnění. Dotazník byl uspořádán tak, aby ukázal, jaký vliv mají zvolená hlediska na rozhodování žen při výběru antikoncepčního přípravku. V dotazníku byl dán prostor, ve kterém mohly ženy vyjádřit vlastní názor. Dotazníky byly zpracovány čárkovou metodou. Získané údaje byly shrnuty do tabulek a statisticky vyhodnoceny.

Výsledky:

V období od 1.1.2001 do 1.1.2005 bylo na území ČR registrováno celkem 84 perorálních antikoncepčních přípravků. Jejich průměrná cena se během tohoto období zvýšila o 23 %.

Po celé sledované období bylo, z celkového počtu 84, registrováno 46 přípravků. Z podrobného rozboru jejich cenového vývoje je zřejmé, že od 1.1.2001 do 1.10.2002 se jejich cena snížila o 3,6 %. 1.2.2004 svou cenu 91 % z těchto přípravků nezměnilo nebo zvýšilo, v porovnání s předchozím obdobím. 1.1.2005 svou cenu těchto 91 % přípravků pouze zvýšilo.

Podobný cenový vývoj je patrný i v jednotlivých skupinách těchto přípravků. Zvyšování ceny je trendem, který započal 1. února 2004 a 1.1.2005 pokračoval. Právě mezi těmito daty, 1.5.2004, vstoupila Česká republika do EU a změnila své sazby DPH.

Tabulka 1: Statistická vyhodnocení ceny v Kč za jednu tabletu u antikoncepčních přípravků, které byly registrovány v ČR od 1.1.2001 do 1.1.2005

(bez rozdělení antikoncepčních přípravků do skupin)

Poznámka: *) C - přípravky registrované po celé sledované období

**) N – přípravky registrované jen některých obdobích

Výsledky dotazníkového šetření ukazují, že nejvyšší vliv na rozhodování žen měla rada lékaře (93%), následovala samostatně získaná odborná informace (84%) , zkušenosti známých (66%) a cena léčiva (63%). Méně než 50 % vliv na rozhodování ženy uváděly u firemních brožůrek, reklamy v tisku a v souvislosti se svou bytovou situací. Prostor pro vyjádření vlastního názoru nevyužila žádná žena.

Ze statistického porovnání chí- kvadrát testem odpovědí žen ve věkovém rozpětí do třiceti a nad třicet let vyplývá, že u hlediska „rada lékaře“ a „zkušenosti známých“ závisí odpovědi na věku na hladině významnosti 0,05 %.

Tabulka 2: Porovnání počtu žen podle jednotlivých hledisek a jejich vlivu na rozhodování žen při výběru antikoncepčního přípravku.

Závěr:

Přestože se pohybujeme na poli zdravotnictví, je zřejmé, že na straně nabídky farmaceutické firmy vytváří zcela ekonomické prostředí a cenotvorba perorálních antikoncepčních přípravků kopíruje ekonomické zákonitosti stejně, jako hospodářskou a politickou situaci státu.

Na straně poptávky jsou ženy, které sice přípravky užívají a platí, zároveň však, jak vyplynulo z výsledků dotazníkového šetření, 93% z nich dá při výběru svého antikoncepčního přípravku na radu předepisujícího lékaře.

Jak ukazuje dotazníkové šetření, mezi ženou a jejím lékařem existuje silný paternalistický vztah. Lékař se prakticky stává zákazníkem farmaceutické firmy, což podtrhuje jeho úlohu na farmaceutickém trhu a ukazuje důležitost jeho postavení v marketingových aktivitách farmaceutických firem.

Řešení analýzy nákladové efektivity – Dlouhodobá farmakologická léčba obezity v roce 2002.

Cílem této analýzy bylo vypočítat, jaký bude doplatek pacienta za úbytek tělesné hmotnosti o 1kg, při celoročním užívání léčiva, určeného pro dlouhodobou léčbu obezity.

Metodická část:

Pro dlouhodobou léčbu obezity jsou v ČR k 1.7.2002 registrovány dvě látky: orlistat (Xenical) a sibutramin (Meridia).

Efektivita těchto látek byla zjištěna z výsledků, kterých bylo dosaženo po jednom roce trvání ve dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích.

Pracovalo se s přímými náklady na léčiva. Doplatek pacienta byl zjištěn z cen, které uváděl platný číselník VZP.

Analýza nákladové efektivity byla provedena z pohledu pacienta porovnáním nákladů (doplatek pacienta) a efektivity.

Výsledky:

Na základě dlouhodobých randomizovaných dvojitě slepých placebem kontrolovaných studií se ukazuje, že úbytek hmotnosti činí při užívání 10 mg sibutraminu -4,4 kg za rok, u léčby 15 mg sibutraminu -3,2 kg až -6,4 kg za rok, při léčbě orlistatem -7,4 kg až -9,1 kg za rok, a při podávání placeba se změny hmotnosti pohybují v rozmezí -6,5 kg až +0,94 kg.

Z porovnání nákladů a efektivity vyplynulo, že při jednoročním užívání sibutraminu činil doplatek pacienta za snížení tělesné hmotnosti o 1 kg po odečtení účinku placeba 2698,- Kč až 7722,- Kč a celkové přímé náklady za léčivo dosahují výše 9817,- Kč až 22 078,- Kč za snížení tělesné hmotnosti o 1 kg po odečtení účinku placeba. Při jednoletém podávání orlistatu byl doplatek pacienta za snížení tělesné hmotnosti o 1 kg po odečtení účinku placeba 632,- Kč až 909,- Kč a celkové přímé náklady za léčivo znamenaly 9101,- Kč až 13 085,- Kč za snížení tělesné hmotnosti o 1 kg po odečtení účinku placeba.

Tabulka 3: Porovnání efektivity a nákladů sibutraminu a orlistatu v ČR k 1.7.2002

Číslo studie vyjadřuje pořadí její citace v oddíle „literatura“ disertační práce

Poznámka: * výsledky ve studii číslo 108 uváděly pouze střední hodnotu úbytku hmotnosti

Závěr:

Práce ukazuje, že doplatek pacienta za úbytek hmotnosti o 1kg při celoročním užívání léčiva není ekonomicky zanedbatelný. Jistě by bylo etické při předepisování těchto léčiv pacienty o této skutečnosti informovat.

Zároveň je nutné si uvědomit, že tyto vysoké náklady za léčiva pro dlouhodobou terapii obezity jsou jen špičkou ledovce v celkové částce nákladů, kterou společnost vynakládá na léčbu spojenou s obezitou. Proto by jistě stálo za úvahu vést razantní preventivní programy, které předejdou nejen těmto závratným nákladům na přímou léčbu obezity, ale také eliminují náklady za léčbu zdravotních komplikací, které sebou obezita přináší.

Řešení analýzy nákladové efektivity - Nákladová efektivita různých režimů léčících infekci vyvolanou Helicobacter pylori.

Cílem analýzy bylo zjistit a porovnat nákladovou efektivitu trojkombinačních režimů, které jsou používány k léčbě peptických vředů spojených s infekcí vyvolanou Helicobacter pylori.

Metodická část:

Byly roztříděny desítky studií, publikovaných v databázi Medline a vybrány nejpoužívanější a nejúspěšnější varianty publikovaných trojkombinačních režimů. Na základě přímých ekonomických nákladů, podle údajů v číselníku VZP, byla provedena, z pohledu zdravotní pojišťovny, analýza nákladové efektivity těchto režimů.

Výsledky:

V České republice jsou nejpoužívanější léčebné režimy kombinující omeprazol-klarithromycin – metronidazol a omeprazol- klarithromycin – amoxicilin nákladově efektivní.

Nákladově nejefektivnější kombinace omeprazol- amoxicilin- metronidazol a ranitidin- amoxicilin- metronidazol jsou v literatuře doporučovány jako léčebné režimy první volby v místech, kde je rezistence kmenů Helicobacter pylori ke klarithromycinu větší než 15 %.

Vysoký počet publikovaných studií eradikoval Helicobacter pylori kombinací dvou antibiotik a komplexu ranitidin- vizmut- citrát. Tento komplex není, bohužel, v České republice registrován. V ČR je registrován pouze vizmut citrát, který je však, bohužel, fyzicky nedostupný.

Tabulka 4: Porovnání přímých nákladů v Kč jednotlivých trojkombinačních léčebných režimů pro vyléčení infekce vyvolané Helicobacter pylori u 100 hypotetických pacientů

O- omeprazol v mg, A- amoxicilin v g, M- metronidazol v g, K- klarithromycin v g,

L- lanzoprazol v mg, R- ranitidin v mg, P- pantoprazol v mg

Závěr:

Posuzovaná nákladová efektivita může pomoci pojišťovně při stanovení výše úhrady jednotlivých léčivých látek. S postupující délkou podávání jednotlivých antibiotik můžeme očekávat nárůst rezistence Helicobacter pylori k těmto antibiotikům, změnu úspěšnosti léčebných režimů, a tedy i jejich nákladové efektivity. Proto je důležité provádět farmakoekonomickou analýzu léčby eradikace Helicobacter pylori pravidelně, aby mohla zdravotní pojišťovna hradit nákladově nejefektivnější léčebné postupy a alokovala tak své omezené finanční zdroje ideálním způsobem.

Závěr

Zdravotnictví, jak se ukazuje, je nejinflačnějším sektorem hospodářství, kde náklady a ceny rostou strměji než odpovídá vývoji cen v ostatních odvětvích ekonomiky a celkovému růstu ekonomické produkce země.¹³⁾ V České republice tvořil v letech 1998-2001 podíl celkových výdajů na zdravotnictví 7-7,4 % HDP.^14,15)

Vysoký podíl ve zdravotnictví tvoří výdaje na nákup léčiv. I tyto výdaje rostou rychleji než inflační koeficient. Z procentuálního porovnání růstu nákladů na léčiva a růstu ekonomik zemí západní Evropy v letech 1970- 1990 vyplývá, že náklady na léčiva se zvýšily v průměru o 4,1 % ročně. Ve stejné době se ekonomika těchto zemí zvyšovala pouze o 2,7 % ročně.²⁾

Alarmujícímu nárůstu v preskripci se nevyhnula ani Česká republika. Od roku 1989 vidíme v ČR dynamické zvyšování nákladů na léčiva při současném poklesu spotřeby léčiv v definovaných denních dávkách.¹⁶⁾ V roce 2000 bylo v ČR vydáno za léčiva téměř 40 mld Kč, což představuje 27,6 % celkových výdajů na zdravotnictví.¹⁷⁾

Farmaceutický průmysl se stal novým impériem, jehož jediným cílem je zisk.¹⁸⁾ Koncerny sice argumentují enormními finančními náklady na vývoj nových preparátů a vysokým rizikem neúspěchu¹⁹⁾, zároveň však investují vysoké částky do reklamy, která vyvíjí tlak farmaceutických firem jak na potencionální pacienty s informací o novém léčivu nebo novém léčebném postupu, čímž se zvyšuje počet pacientů, kteří lék vyžadují²⁰⁾, tak na lékaře, které o novinkách informují farmaceutičtí zástupci firem, popř. jsou o nich informováni na lékařských odborných setkáních.

Farmaceutické koncerny, které se obávají o své příjmy, stále bojují s vládami jednotlivých zemí, které se snaží redukovat břemeno svých zdravotních výdajů ²⁾ a čelit nastoupenému trendu v dynamice nákladů na léčiva, protože by se mohl stát zatěžujícím pro systém zdravotního zabezpečení i pro celou ekonomiku.¹⁶⁾ Vlády musí tento vývoj brzdit regulačními opatřeními a alokovat své omezené finanční zdroje, kterými disponují, tím nejefektivnějším způsobem. Česká vláda zatím koncepčně nereagovala a doposud nevypracovala ani základní národní postupy pro vypracovávání farmakoekonomických analýz. Avšak mnohé jiné vlády reagují na tlak farmaceutických koncernů zakládáním institucí, které například hodnotí poměr nákladů s efektivitou u nových léčiv a léčebných postupů a porovnávají je se stávajícími způsoby léčby, vypracovávají národní guidelines²⁰⁾, která pomáhají porovnávat dosažené výsledky. Ceny nových léčiv totiž sice rapidně narůstají, ale jejich efektivita není zdaleka tak zřejmá.²¹⁾

Uvedené skutečnosti jsou důvodem, proč by měla být farmaceutickými firmami, poskytovateli a plátci zdravotní péče, stejně jako zaměstnavateli, odbornými společnostmi a politickými rozhodovateli široce akceptována zásada porozumět návratnosti vložených investic do určité léčby¹²⁾ a determinovat nové preparáty v závislosti na jejich poměru nákladů a efektivity, spolu s porovnáním kvality života, kterou ovlivní^12,21), a pro svá rozhodnutí, nově registrovat nová léčiva nebo zavádět jiné léčebné postupy, používat farmakoekonomické analýzy, které jsou popsány v této práci.

LITERATURA

V disertační práci je citováno celkem 174 referencí.

V textu autoreferátu byly použity tyto citace disertační práce:

1. Ioannides - Demos, LL., Ibrahim, JE., McNeil, JJ.: Reference- based pricing schemes. Pharmacoeconomics, 20, 2002, 9, s.577-591

2. Prymula, R., Beran, J., Antoš, K.: Vybrané kapitoly ze zdravotnického managementu. 1. vydání. Hradec Králové, Gaudeamus, 1999, s. 157

3. Vepřek, J., Vepřek, P., Janda, J.: Zpráva o léčení českého zdravotnictví. 1. vydání. Praha, Grada Publishing, 2002, s.232

4. Bootman, JL., Johnson, JA.: Drug- related morbidity and mortality: a cost-of-illness model. Arch Intern Med, 1995, 155, s.1949-1956

5. Sullivance, SD., Kreling, DH., Hanzlet, TK.: Noncompliance with medications regiments and subsequent hospitalization: a literature analysis and cost of hospitalization. J Res Pharm Econ, 1990, 2, s.19-33

6. Drummond, M.F., O´Brien, B., Stoddart, G.L., Torrance, G.W.: Methods for the Economic Evaluation of Health Care Programmes. 2.edition. New York, Oxford University Press, 1997, s. 305

7. Tyl, J.,Schneiberg, F., a kol.: Kapitoly ze sociální medicíny a veřejného zdravotnictví. Praha: Karolinum, 1998

8. Malý, I.: Vybrané otázky z ekonomie zdravotní péče. 1. vydání. Brno, ESF MU, 1997

9. Kuvíková, H., Murgaš, M., Nemec, J.: Ekonómia zdravotníctva. 1.vydání. Bánská Bystrica, Phoenix, 1995, s. 112

10. Vlček, J., Macek, K., Műllerová, H.: Farmakoepidemiologie. Farmakoekonomie. Farmakoinformatika. 1. vydání. Praha: Panax Co, 1999, 83

11. Spilker, B.: Guide to clinical trials. Philadelphia, Lippincott- Raven Publisher, 1991

12. Malý, I., Mališová, I.: Hodnocení veřejných projektů. 1. vydání. Brno, MU, 1997

13. Křížová, E.: Zdravotnické systémy v mezinárodním srovnání. 1. vydání. Praha, 3. LF UK, 1998, s. 232.

14. -: Celkové výdaje na zdravotnictví v roce 2001. Aktuální informace. Praha: ÚZIS ČR, 21.8.2002

15. ÚZIS ČR, aktuální informace 43/ 03

16. Rubáš, L.: Očekávaný vývoj nákladů na léčiva v České republice do roku 2000 a způsoby regulací v oblasti léčiv. Praha, MZ, 1995

17. Hodačová, L., Srb, V., Mareš, J.: Nové veřejné zdravotnictví. 1. vydání. Praha, UK, 1999, s.63

18. Relman, AS.: Shattuck lecture: The health care industry: Where is it taking us? N Engl J Med, 1991, 325, 854-859

19. Findlay, SD.: Direct-to-Consumer Promotion of Prescription Drugs. Pharmacoeconomics, 19, 2001, 2, 109-119

20. Taylor, R.: Using Health Outcomes Data to Inform Decision-Making. Phamacoeconomics, 19, 2001, 2, s. 33-38

21. Grossman, JH.: The future of health care. Am J Hosp Pharm, 49, 1992, 10, 2451-6