Různé doplatky na stejný lék v různých lékárnách jsou českou realitou.

Stejnou zkušenost udělala autorka článku "Jeden lék, doplatek různý".

Z úst pánů pracujících v různých časech na ministerstvu zdravotnictví jsem slyšela různé chytré řeči. Jeden neviděl nic nemorálního na tom, že seniorka z vesnice má zaplatit řádově více peněz jako doplatek za lék ve vesnické lékárně (protože vesnická lékárna má malý obrat a "nedosáhne" na lepší cenu) oproti lékárně s velkým obratem (paní už špatně chodila, auto ve svých 80ti letech neřídila).

Jiná ústa řekla, že pacienti rádi běhají po lékárnách a hledají nejnižší doplatek (tak jsem si představila, jak na Jesenicku vezme člověk běžky a v zimě začne nadšeně objíždět místní lékárny, aby našel nejnižší doplatek).

Pokud platí lidé stejné daně, potom by i doplatky za léky měly být všude stejné, protože přístup ke zdravotní péči má být pro všechny občany spravedlivý, říká, tuším, takový "obyčejný papír", kterým je Ústava této země:-)

P.S:

Přirozeně Ústava je skvělý dokument a děkuji za něj!!!