14. Mravenčení, brnění nohou - možný příznak neléčené cukrovky
Diabetická neuropatie je závažná komplikace cukrovky, pokud je cukrovka špatně léčená nebo pokud není léčena vůbec.
Projevy diabetické neuropatie mohou být prvním příznakem, který nemocného dovede k lékaři. Lékař pak zjistí, že příčinou pacientových stesků je cukrovka, která zatím nebyla odhalena, a zvýšený krevní cukr už stačil v těle způsobit komplikace, tedy „napáchat škodu“.
Diabetická neuropatie má několik stupňů svých projevů.
Nejdříve pacient cítí mravenčení, brnění nebo pálení až palčivou bolest nebo naopak chlad, což je známkou poškození senzitivních nervů. 2 Tyto projevy jej mohou obtěžovat večer, po ulehnutí a mohou být příčinou špatného usínání nebo poruch spánku.
Po té, pokud není zvýšený krevní cukr správně snížen, následuje další poškození nervů, které způsobí nemocnému pocit necitlivosti, kdy pacient např. necítí kamínek v botě, ani poranění, které mu kamínek působí nebo je pacient přecitlivělý na zevní podněty 2, kdy cítí jako bolest např. dotyk peřiny nebo oděvu. Někdy je porušená citlivost pro tepelné a bolestivé podněty, 2 kdy pacient např. nerozezná teplotu vody a může se opařit.
Uvedené příznaky postižených senzitivních nervů se nejdříve objeví na nohách a jsou rozprostřeny ve formě „ponožky“, později jako „punčocha“. Z dolních končetin se potíže rozšiřují na horní končetiny jako tzv. rukavicová forma obtíží.
Při pokračující špatně léčené nebo neléčené cukrovce jsou poškozeny motorické nervy. Pacient má příznaky, které popisuje jako stažení svalů až do křečí, hlavně na dolních končetinách. Tento stav přechází od snížení reflexů až k jejich úplnému vymizení především na nohách, což se projevuje např. svalovou slabostí, zakopáváním a nejistou chůzí, 1 a proto hrozí nebezpečí pádů. Pomalý rozvoj a narůstání potíží, které jsou způsobeny poškozením nervových vláken krevním cukrem, trvá tak dlouho, dokud není cukrovka správně léčena.
Zvýšená hladina krevního cukru může poškodit také vegetativní nervy, což jsou nervy, které pracují nejen v orgánech, ale také v cévách, které zásobují některá nervová vlákna.3 Poškození vegetativních nervů se projevuje neschopností orgánů fungovat tak, jak by měly. Pacient má problémy s tím orgánem, jehož nervy jsou postiženy. Např. při postižení trávicího traktu má poruchu polykání, pomalé vyprazdňování žaludku, nefunkčnost (atonie) žlučníku, při převaze postižení tenkého střeva se mu objeví diabetický průjem, při převaze postižení tlustého střeva trpí pacient zácpou. Při poškození nervů srdečního svalu má pacient rychlý puls i když je v klidu a ztrácí různorodost (variabilitu) frekvence pulsů, proto nemocnému chybí schopnost reakce na fyzickou zátěž. Při postižení močového a pohlavního ústrojí mívá pacient problémy s vyprazdňováním močového měchýře, může mít únik moče a také může trpět poruchou ztopoření penisu. 3 Dalším projevem takto postižených nervů může být zpomalená fotoreakce, což je velmi nepříjemné v noci při řízení auta. Postižení vegetativních nervů může způsobit omezené až zmizelé pocení na dolních končetinách, což vede k vysušení kůže a může být příčinou častějšího poranění pokožky.1 Poškození vegetativních nervů je pro pacienta také zrádné, protože pacient nepozná nebezpečné situace, např. hypoglykémii nebo srdeční infarkt, protože tělo s postiženými vegetativními nervy své problémy nehlásí.
Diabetická neuropatie se projevuje poškozením senzitivních, motorických nebo vegetativních nervových vláken s různě velkou závažností svých projevů. Proto je nutná komplexní léčba cukrovky, což znamená nejen správné užívání léků, racionální strava a dostatek pohybu, ale taky spolupráci pacienta, protože hodnoty krevního cukru v normě dělají radost nejen ošetřujícímu lékaři, ale hlavně tělu diabetika.
Literatura
1. Bartoušek J.: Diabetická polyneuropatie v ambulanci praktického lékaře, diabetologa a neurologa – současné možnosti diagnostiky a léčby. Neurol pro Praxi 2001, 1; s. 9 - 14
2. Olšovský J.: Terapie diabetické neuropatie. Med pro Praxi 2007, 5; s. 204 - 208
3. Ehler E.: Neuropatická bolest u diabetické neuropatie. Neurol pro Praxi 2010, 11 (2); 107 - 111