Pupečníková krev - část druhá

09.04.2014 12:44

„Využití vlastních buněk je nejpřirozenější způsob léčby a zachování kvality života.“ Na marketingové slogany podobného znění veřejnost slyší. Toho využívají komerční banky pupečníkové krve, které za desítky tisíc korun nabízejí uchování pupečníkové krve pro vlastní potřebu.

Toto téma se objevilo i v pořadu Reportéři ČT. Banka při Národním centru tkání a buněk na mediální zájem zareagovala. Zatím se ale nedá říci, že směrem k férovějšímu vztahu s veřejností. Ze svého webu www.natic.cz stáhla seznam 80 nemocí, o kterých tvrdila, že jsou léčitelné kmenovými buňkami z pupečníkové krve. Na něm skutečně bylo jednoduché ukázat, že na jeho základě si rodič představu o výhodnosti nabízené investice udělat nemůže.

Naprostá většina chorob, které byly uvedené v tomto výčtu, je dědičná a tudíž autologní transplantací neléčitelná.

Buňky vlastní pupečníkové krve nesou stejnou poruchu již od početí a využít k léčbě nedají.

 

Podle odborníků, kteří se skutečně transplantacemi hematopoetických buněk (včetně použití buněk pupečníkové krve od zdravých dárců) zabývají, jako indikace pro autologní transplantaci pupečníkové krve připadá s rozpaky v úvahu jediná zde zmíněná nemoc - závažná získaná aplastická anémie.

Minulý týden centrum spustilo část svých webových stránek, která si klade poměrně ambiciozní cíl: „Připravujeme veškeré veřejně dostupné materiály a podklady ke světovým výsledkům vědy, výzkumu a léčby s využitím kmenových buněk z pupečníkové krve. Tyto stránky budeme postupně aktualizovat, abychom vám umožnili získat nezkreslený přehled o celém oboru“

Zatím však tento počin působí dojmem, že asistentka dostala pokyn: „Dej na web všechno, kde je nějaká studie nebo i jen zmínka o použití pupečníkové krve a kde to vypadá, že to funguje.“ S medicínou založenou na důkazech to mnoho společného nemá.

 

„Tkáňové centrum nyní na nových stránkách zavádějícím způsobem mate zájemce odkazy na publikované experimenty s použitím vlastní pupečníkové krve u pacientů s různými poruchami (diabetes I. typu, hypoxicko-ischemická encefalopatie, apod.). Jedná se o články, které především referují o probíhajících experimentálních studiích, případně uvádějí pozitivní zkušenost u jediného pacienta. Zatímco lékař po pozorném přečtení odborných článků v angličtině pochopí, že nikdo v závěru nemůže prokázat jasný pozitivní efekt podání vlastní pupečníkové krve, laik si informaci přeloží tak, že je to jasná fungující zázračná léčba,“ říká prof. MUDr. Petr Sedláček, CSc., vedoucí lékař transplantační jednotky Kliniky dětské hematologie 2. LF UK a FN v Motole.

Většinou jsou zde zmíněny studie první fáze, tedy takové, ve kterých především jde o průkaz bezpečnosti. „Až v následujících studiích je potřeba prokázat, že pacienti, u kterých byla podána experimentální léčba, mají lepší výsledky než ti, kterým léčba podána nebyla, i když jsou v ostatních charakteristikách plně srovnatelní s první skupinou,“ vysvětluje prof. Sedláček.

Takovým hodnocením studií měla být studie z Duke Univerzity ve Spojených státech, kterou centrum také uvádí. Ta byla zaměřená na léčbu dětské mozkové obrny. Nabírala pacienty od září 2010 po dobu 2 let, i poté byli všichni pacienti ještě další rok sledováni. Podařilo se zařadit jen 23 dětí, i z toho důvodu, že velká část uložených vlastních štěpů byla příliš chudá na kmenové buňky. Jak toto hodnocení dopadlo, se už ale zájemce na webu natic.cz nedozví, přestože studie byla ukončena v červenci 2013 a její výsledky byly letos publikovány v Journal of Pediatrics.

Mezi dětmi, které podstoupily autologní transplantaci pupečníkové krve a náhodnou kontrolní skupinou nebyly žádné statistické rozdílnosti. V obou skupinách se některé děti zlepšily a některé zemřely. V rámci publikace autoři rozhodně nepodporují neindikované odebírání a zamrazování vlastní pupečníkové krve.

„Jako lékař pracující na akademickém postu velmi podporuji experimentální studie a to i v oblasti použití pupečníkové krve, která je jedním z předmětů mého profesionálního zájmu. Nemohu ale souhlasit s aktivitami, které jsou nevědecké, matoucí a vedené čistě komerčně a postavené na dezinformaci laiků a rodičů těžce nemocných dětí,“ shrnuje prof. Sedláček.

Až doteď by se možná dalo říci, že jde sice o nepříliš čistý marketing, ale nic o mnoho horšího, než je běžné například na trhu s potravinovými doplňky pro onkologické pacienty. Specifikem v tomto případě ale je angažmá státu. Celých 24 procent akcií Národního centra tkání a buněk drží ministerstvo zdravotnictví - tento podíl má právě proto, aby si udrželo kontrolu nad nakládání s tkáněmi.

V této své kontrolní funkci tedy zatím selhává - ale hodlá to změnit: „Ministerstvo zdravotnictví je si vědomo stavu, že informace na internetových stránkách Národního centra tkání a buněk nebyly podávány na takové úrovni, aby jim laik mohl dobře porozumět a posoudit, jaká je šance na použití vlastní pupečníkové krve novorozence. Zástupci státu proto vyzvali toto centrum k takovým opatřením, aby informace na webu odpovídaly reálnému stavu,“ říká mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová.

Navzdory očekávání, které budí komerční banky pupečníkové krve, je pravděpodobnost, že štěp uložený pro vlastní potřebu bude skutečně využit, relativně malá. Američtí autoři ji v roce 2011 odhadovali na 1: 250 000. V České republice k tomu zatím nedošlo ani jednou. V Evropě bylo v roce 2012 provedeno šest autologních transplantací pupečníkové krve (mimo čistě experimentální studie), chybí ale údaj, kolik rodičů nabídky na uložení tohoto materiálu využije. Ten se výrazně liší mezi zeměmi. Na poměrně malém Slovensku je uloženo přes 50 000 štěpů, naproti tomu v Itálii a Francii je činnost komerční bank pupečníkové krve nelegální.

U solidárních bank je pravděpodobnost využití nesrovnatelně vyšší. A platí to i pro tu českou, kterou vede Ústav hematologie a krevní transfuze. Ta nyní obsahuje přes 4000 štěpů, vydáno jich bylo přes osmdesát. Již po dvě desetiletí zajišťuje odběr vzorků při porodech, jejich zpracování a následné uchování a zprostředkovává využití štěpů ze zahraničí.

Kvalitou štěpů se Česko celosvětově umisťuje v první desítce všech států, dle počtu štěpů na obyvatele mu patří 14. místo. „Když se pak objeví pacient, který má s některým z našich více než čtyř tisíc připravených štěpů genetickou shodu, je okamžitě prostřednictvím registrů odesílán a je jedno, jestli do nemocnice v Motole nebo v USA či v Argentině. Výhodou při tom je, že je to opravdu rychlé. Například loni byla dvouměsíční holčička transplantována 14 dní od diagnózy, což by se při shánění dárce z registru kostní dřeně nikdy nepodařilo,“ dodává. Průměrná doba hledání je totiž dva až tři měsíce,“ říká vedoucí banky MUDr. Petr Kobylka, CSc.

Tento program se ale příliš nerozvíjí. V roce 2004 přesáhl počet odběrů pět set, od té doby však klesá, a loni bylo odebráno jen 27 štěpů. Minulý rok banka získala od ministerstva zdravotnictví pětimilionovou dotaci, to ale také je jediná výraznější podpora od vedení rezortu za dvacet let její existence. Medical Tribune se proto na ministerstvu zdravotnictví ptala, zda hodlá solidární banku více podporovat. Odpověď už byla velmi neurčitá, stejně jako na otázku, zda se vůbec Národní centrum tkání a buněk jako instituce podporovaná státem má věnovat komerčním odběrům pupečníkové krve: „Ohledně vašich dalších dotazů můžeme v této chvíli pouze konstatovat, že ministerstvo zdravotnictví momentálně pracuje na komplexním odborném zhodnocení celé problematiky,“ uvedla mluvčí Čechová.

Převzato:

www.tribune.cz

Autorka: Lucie Ondřichová

Medical Tribune