BLOG: Nachlazení a kovářova kobyla...

07.11.2016 11:41

Kovářova kobyla, že chodí bosa, platí v mém případě doslova.

Až s příchodem dítěte na svět jsem začala, kromě černého uhlí, sebou brát na zahraniční dovolenou také paracetamol a antihistaminikum v tabletách, roztok Betadin na desinfekci a náplasti s obrázkem (lékárny jsou všude, tak proč se s tím tahat;-)

 

1. den:

Odpoledne začalo tělo hlásit, že má problém: začala mi být nápadná zima, proti které ani kožich nepomohl. Borec, který běžel v triku s dlouhým rukávem a krátkých kalhotách okolo, mě utvrdil v tom, že se opravdu něco děje: on triko - já kožich;-)

Tak jsem zkusila základní medicínu: spánek + horký čaj s medem a slivovicí z Valašska (při mé spotřebě alkoholu, která se blíží nule, jde o odvážný krok;-) Ještě teplé vypito, hurá zachumlat do peří a při severské krimi spánek přichází v jeden mžik.

 

Večer je sice tělu lépe, přestala mu být zima, ale začalo intenzivní pálení na horním patře dutiny ustí.

Sakra práce!

Tak pokračuji ve druhé linii vlastní léčby: beru si ibuprofen 200 mg (jasně, dávka je nízká, ale mi stačí), v misce rozmíchám ve vodě z kohoutku (snad už ji brněnské vodárny dostatečně desinfikují a je bez hovínkových baktérií) mořskou sůl (zlaté Bulharsko, které ji v potravinách běžně prodává po kilovkách za pár švestek) a jdu proplachovat nos. Stlačím jednu dírku a pomalu vdechuji tekutinu, dokud ji necítím v krku (opatrně, opatrně, ať není z mého dítěte sirotek) a totéž opakuji u druhé nosní dírky. Roztok je dost silný, slzy lezou ven - no, co se dá dělat! Jdu na další krok: tlak mám dobrý, proto napouštím téměř vařící vodu do vany a jdu ze sebe dělat červené prasátko. Podařilo se: jsem růžovoučké prasátko jako vyšité, pot se perlí na čele. Cucám poslední Strepsils, který jsem objevila, ještě jednou proplachuji nos tou slanou drsárnou a hurá do postele.

 

2. den:

Ráno se tělo tváří tak napůl: ani zdravé ani nemocné: hleny změnily barvu na žlutou, v krku prakticky nic nebolí (naštěstí, není čas jít do lékárny pro další tablety na cucání a navíc hrozí, že tam na mě někdo naprská své baktérie;-), za čelem se dutiny zrovna zdravě netváří.

Nic, pokračuji ve své léčbě: tělo dostává další dávku ibuprofenu 200 mg (snad nebudu muset dávku přitvrdit, když se za čelní kostí žení čerti), 250 mg vitamínu C (díky, za přítelkyni, která mi jej donesla kdysi dávno), mačkám akupresurní body na chodidlech a každé dvě hodiny proplachuji nos slanou vodou.

 

Je poledne a stav zůstává setrvalý. Uvidíme, jak to půjde dále;-)

Cibuli doma mám, tak ji plánuji přidat - snad se tělo už té představy dost vyleká, aby zalarmovalo veškerou imunitu na pomoc.

Dobrý by byl i česnek, protože nachlazení, to je vlastně takový hajzlík - upír, co člověku chce vysávat energii. Ale ten pekelně ostrý česnek, který pěstoval taťka na zahradě, když jsem byla malá, a který pak vydržel ve sklepě celou zimu, ten už se snad nikde nevyskytuje...

 

Do večera se nos totálně ucpal - jsem jako kapr.

Musela jsem navýšit dávku ibuprofenu na 400 mg (bolest za čelní kostí se zvýšila).

Přesto, že dýchám jako kapr, ihned po vysmrkání se podařilo do nosa vpravit slanou vodu.

Pokračuji vitamínem C v tabletách a v mandarikách a v pomerančích.

Chtělo by to tablety na "stáhnutí" sliznic v nosní dutině, ale jako správná kovářova kobyla nic takového doma nemám...tak uvidíme, co ráno.

Teplota se nepřidala.

 

3. den:

Pokračuji v dávce ibuprofenu 400 mg a v proplachování slanou vodou.

Teplota není, dýchání dobré, klouby nebolí, v krku nebolí, hlen už je jen žlutý a kapalný natolik, že lze z těla vystrnadit, nos částečně profouknu...

Fyzický pohyb jsem omezila (ach jo, to jsem si připravovala kondičku na sjezdovky)

Možná by to chtělo antibiotika, ale moc se do nich nehrnu...ještě počkám...

Tak uvidíme, jak se tělo s nemocí popasuje dále...

 

4. a 5. den:

Zůstává žlutý hlen, brrr, jinak je všechno O.K.

Láduji do sebe ovoce a nechávám tělu volný prostor;-)